Vplyvy oloveného a bezolovnatého streliva na životné prostredie
Prinášame ďalšiu časť pripomienok, ktoré spracovalo LEX z.s pre potreby Call for comments and evidence ECHA k chystanému zákazu oloveného streliva. Tentoraz na tému Vplyv oloveného a bezolovnatého streliva na životné prostredie. Za spoluprácu ďakujeme NAOOSP. Tento článok je súčasťou pripomienok, ktoré sme menom LEX z.s. podali agentúre ECHA. LEX z.s. a jeho nižšie spomenutí partneri sa zaoberali vybranými oblasťami (konkrétne vplyvom olova na životné prostredie a na zdravie ľudí a efektivitou a bezpečnosťou alternatívneho streliva). Ostatné oblasti spracovávali zahraničnej partnerskej organizácie. Tentoraz patrí poďakovanie pánovi Tomášovi Vanekovi – predsedovi NAOOSP- ktorý nám veľmi pomohol v rešeršnej časti predvýberom a prípravou relevantných zdrojov vzťahujúcich sa k vplyvom olova a jeho alternatív na životné prostredie a zdravie človeka.
Vlivy olověného a bezolovnatého střeliva na životní prostředí
autoři: David KARÁSEK, Tomáš VANĚK
publikováno: 16.12.2019
1. Vnitřní střelnice
Vnitřní střelnice nepředstavují riziko pro životní prostředí, protože je v nich veškeré olovo zachycováno a recyklováno.
2. Venkovní kulové střelnice
Venkovní kulové střelnice jsou obvykle součástí přirozeného či upraveného terénu, kde jsou střely zachycovány v hliněném valu.
Studie provedená na střelnici v České republice [Ash et al. 2013] ukazuje, že důležitým faktorem je kyselost či zásaditost půdy. Studie zjistila, že po 40 letech používání střelnice olovo neproniklo do zásadité půdy hlouběji než 30 cm. To znamená, že i na střelnicích postavených na kyselé půdě je možné zabránit úniku olova do půdy poměrně tenkou vrstvou zásadité zeminy. Po skončení provozu střelnice lze tuto ochrannou vrstvu vytěžit a recyklovat, což může být vzhledem k ceně olova a jeho koncentraci v ochranné vrstvě i ekonomicky ziskové.
3. Brokové střelnice
Brokové střelnice jsou obvykle otevřené prostory, kde broky dopadají na zem. Domníváme se, že na brokových střelnicích je olovo stejně pasivní jako na kulových. Mezi brokovou a kulovou střelnicí jsou dva zásadní rozdíly.
Za prvé, střely z kulových zbraní pronikají do zeminy valu, zatímco broky zůstávají ležet na povrchu. Domníváme se tedy, že skutečná penetrace půdy bude ještě nižší.
Za druhé, zatímco kulové střelnice obvykle slouží pouze jako střelnice, brokové střelnice mohou být využívány jako zemědělská půda, např. pole či pastviny. Zpráva ECHA v tomto směru poukazuje na studii [Rice et al. 1987], která zkoumala případy otravy dobytka krmeného řezankou z louky používané jako broková střelnice.
My poukazujeme, že tato studie také potvrdila závěry předchozí jiné studie [Bjorn et al. 1982], podle které toto riziko silně závisí na způsobu zemědělského využití. Obě studie zjistily, že otravy dobytka způsobovala pouze řezanka, zatímco krmení dobytka senem sklizeným na tomto pozemku v předchozích letech zdravotní potíže nezpůsobilo. Studie spekulují, že stroj používaný na výrobu řezanky mohl při nasávání směsi nabrat také broky ležící na zemi, což se při sklizni sena nestává.
Další studie [Johnsen & Aaneby 2007] hodnotila riziko pro dobytek pasoucí se na střelnici. Studie dospěla k závěru, že střelnici lze bezpečně používat jako pastvinu.
Předpokládáme tedy, že těmto rizikům lze bezpečně předejít správným zemědělským využíváním pozemků střelnice. To by neměl být problém, jelikož se jedná o relativně malou plochu.
Jelikož nejběžnější náhradou olověných broků jsou ocelové broky, a u sportovní střelby je to jediná náhrada, která ekonomicky přichází v úvahu, musíme poukázat na další závažný problém. Studie [Hurley 2004] zjistila, že ačkoli je olovo v půdě samo o sobě prakticky pasivní, jeho rozpustnost a penetrace se zvyšuje v přítomnosti oxidů železa. Zákaz olověných broků by sportovní střelce přinutil přejít na ocelové broky. Rez z těchto broků by mohla mobilizovat olovo v brocích používaných v předchozích letech a způsobit ekologické problémy i tam, kde předtím nebyly.
4. Olověné broky a jejich náhražky při lovu
U náhražek olověného střeliva máme obavy ohledně jejich bezpečnosti, jak z pohledu balistiky, tak i z pohledu jedovatosti.
Ohledně balistické bezpečnosti poukazujeme na naše testování bezolovnatých střel na odrazy. Jelikož je rychlost broku srovnatelná s rychlostí střely z pistole, lze předpokládat, že se bude chovat podobně také při nárazu na překážku. Při našich testech se olověné neplášťované střely do revolveru při nárazu prakticky rozpadly, zatímco monolitické střely ze slitin mědi se odrážely téměř celé.
Střely vyrobené z alternativních materiálů jsou také často označovány jako „netoxické“. V tomto bychom byli raději opatrní. Toxicita mědi a zinku v životním prostředí je již prokázána [Fäth et al. 2018]. U wolframu je podezření na rakovinotvorné vlivy [Zoroddu et al. 2018]. Také bismut může být jedovatý [Skaug et al. 2018]. Jediná bezpečná alternativa (z pohledu toxicity) je ocel, což by mohlo problém řešit, nebýt jedné věci. Podle studie [COWI 2004] mnoho majitelů lesů zakazuje používání ocelových broků, protože pronikají do kmenů stromů, kde pak poškozují dřevo rzí a při zpracování ničí nástroje. Lovci jsou tak nuceni přejít na jiné náhrady, které jsou potenciálně toxické. Proto doporučujeme tuto problematiku k dalšímu výzkumu.
